Dvojí jubileum

Jméno smíšeného komorního sboru Pražští pěvci je v povědomí nejen pražských milovníků sborového zpěvu spojeno s uměleckou činností ansámblu, který je schopen se vyrovnat s nástrahami i velmi složitých partitur soudobé a klasické hudby a připravit je v neuvěřitelně krátké době k důstojné interpretaci. Umožňuje mu to nejen pohotový zpěv všech členů sboru „z listu“, ale i cílevědomá hlasová příprava rozšiřující významně výrazové možnosti jeho interpretace.

Sbor, který založil v únoru 1992 Stanislav Mistr, má za sebou bohatou, úspěšnou historii. Již v roce 1993 získal na MSF Crystal Chor v Novém Boru Cenu za nejlepší sborový výkon, v roce 1994 zlaté pásmo na MSF Pražské dny sborového zpěvu, v roce 1997 1. ceny v kategorii smíšených sborů a duchovní hudby na MSF B. Smetany v Litomyšli, v roce 1999 1. cenu v kategorii smíšených sborů a Zvláštní cenu za provedení skladby L. Janáčka Kačena divoká na MSF v Jersey, a v roce 2002 tamtéž vedle 1. ceny v kategorii smíšených sborů dokonce G. P. tohoto soutěžního festivalu. V roce 2003 získali Pražští pěvci vedle vítězství v kategorii vyspělých komorních sborů i titul laureáta Pražských dnů sborového zpěvu a úspěšně si vedli i v roce 2007 na MSF B. Martinů v Pardubicích, kde zvítězili v kategorii komorních sborů a ve zlatém pásmu se umístili i v kategorii Musica sacra. Sbor má za sebou řadu zahraničních koncertních turné, např. třítýdenní zájezd do Texasu a Severní Karolíny (USA, 1998), koncertní cesty do Německa, Belgie nebo Švýcarska. Pravidelně se účastní domácích i zahraničních hudebních festivalů (Pražský podzim, Bergische Biennale für Neue Musik, Svatováclavské slavnosti aj.). Ve výčtu jeho úspěchů nelze opomenout ani mnoho premiér skladeb českých autorů – K. Skleničky, Z. Jurišové, J. Marka, I. Loudové, L. Matouška, M. Kopelenta, J. Rybáře, Z. Lukáše, T. Pálky, J. Fily a děl ze skladatelské soutěže FSU Jihlava. Výkony sboru jsou zachyceny i na 5 CD (mj. kompletní nahrávka díla A. Dvořáka) a mnoha nahrávkách Čs. rozhlasu

20. výročí založení sboru oslavili Pražští pěvci společně s oslavou životního jubilea svého sbormistra koncertem, který se konal 1. února 2012 v 19,30 hod. v koncertní síni žižkovského Atria. Při pohledu na temperamentního „Standu“ Mistra se nechce věřit, že 18. ledna letošního roku vykročil již do druhé padesátky svého života. V roce 2003 absolvoval obor Sbormistrovství – Hudební výchova na Pedagogické fakultě UK a současně studoval klasický zpěv u prof. Dagmar Součkové. Po působení v AUS VN se stal sólovým tenoristou Komorní opery Praha. Svou uměleckou dráhu dělí na zpěv a dirigování. Jako sbormistr vede také studiový Prague FILMharmonic Choir a jako zpěvák spolupracuje s několika soubory staré hudby (Musica Florea, Collegium 1704, Ensemble Inégal). Věnuje se též pedagogické činnosti a jako multiinstrumentalista též nonarti?ciální hudbě.

Pro svůj „gratulační koncert k významným výročím (v) souboru“ zvolili Pražští pěvci velice atraktivní, dramaturgicky promyšlený program. Základní šestnáctku ansámblu (sbor je schopen vystupovat též v obsazení 4 – 60 zpěváků) zaokrouhlilo tentokrát několik pěvců na dvacítku, což umožnilo postupná samostatná vystoupení ženské, mužské, smíšené a dvojsborové sestavy, a tím i zajímavou a velice působivou programovou gradaci.

V úvodu koncertu přednesla ženská sekce sboru jednu z nejkrásnějších sborových skladeb Francise Poulenca Litanies a la Vierge Noire pro ženský sbor s doprovodem varhan. Jedenáct nádherně se pojících školených hlasů provedlo skladbu s intonační průzračností, v dokonalé symbióze se zvukem varhan, s umocněním bohatosti barevných možností skladby a její výrazové síly. Druhá skladba – Maryčka Magdonova Leoše Janáčka dala příležitost vyniknout členům mužské složky Pražských pěvců. Janáčkovy mužské sbory patří k interpretačně nejnáročnější sborové literatuře a postupné stárnutí a značný početní úbytek členské základny našich mužských pěveckých sborů prakticky vytlačily tyto skladby z jejich současného repertoáru. Provedení Maryčky Magdonovy v komorním obsazení nemůže samozřejmě naplnit výrazové poslání, jaké mohl v autorově představě dosáhnout zvuk velkého mužského sboru, ať již jde o jeho kompaktnost v dynamicky vypjatých místech nebo dokonalou výrazovou přesvědčivost obsahově nejzávažnějších částí. Přes uvedené připomínky lze však i interpretaci této skladby považovat za úspěšnou.

Za vrchol celého koncertu považuji provedení Janáčkova Otčenáše pro smíšený sbor, tenor sólo, harfu a varhany. Je zajímavé, že se tato nádherná kantáta, kterou Janáček zkomponoval na začátku minulého století, u nás příliš neprovozuje. Mnohem častěji ji můžeme slyšet v jiných evropských zemích, s velkým posluchačským úspěchem ji zpívají i sbory v Severní a Jižní Americe. K neobyčejnému hudebnímu zážitku přispěl interpretací tenorových sólových partií i zpívající dirigent, vynikající harfenice Hedvika Jouzová a varhaník Mikoláš Troup

Předávání vtipných dárků jubilujícímu sbormistru a přestávka s malým pohoštěním účastníků koncertu i členů pěveckého sboru poněkud narušila interpretační koncentraci Pražských pěvců pro závěrečnou dvojsborovou mši původem švýcarského hudebního skladatele Franka Martina (1890 – 1974). I tuto náročnou skladbu provedl však sbor až na drobné nepřesnosti na velmi dobré úrovni a s opravdovým muzikantským zaujetím.

V známých rachmaninovských sborových přídavcích, které si vyžádali nadšení posluchači zcela zaplněné koncertní síně Atria, si zazpívali rovněž přítomní bývalí členové sboru a svým sólovým tenorem je ozdobil i jubilující sbormistr.

Tak, milý Stando, milí Pražští pěvci, dovolte, abych Vám i jménem všech Vašich příznivců popřál, ať se Vám i dále daří těšit svým zpěvem srdce všech milovníků sborového umění

Jiří Kolář