Sbormistr


sbormistr Mgr. Stanislav Mistr

Mgr. Stanislav Mistr absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, klasický zpěv studoval u prof. Dagmar Součkové. Po sóĺovém působení v Armádním uměleckém souboru se stal tenoristou Komorní opery Praha, kde ztvárňoval mozartovské role a vystoupil v titulní roli Abraháma v koloraturní verzi oratoria Abrahám a Izák Josefa Myslivečka na Pražském jaru. Svoji uměleckou dráhu dělí mezi zpěv a dirigování. Jako dirigent a sólista zároveň provedl např. Bachovy Janovy pašije, Stabat Mater A. Dvořáka a nejnověji Verdiho Requiem. Byl členem Pražského filharmonického sboru, s nímž nastudoval několik koncertů i jako sbormistr. V r. 1992 založil, dosud vede a hlasově připravuje sbor Pražští pěvci, se kterým získal sedm prvenství v mezinárodních soutěžích. Se sborem se věnuje premiérám soudobé hudby a natáčením pro Český rozhlas. Natočil také 3CD kompletních sborů a duet A. Dvořáka pro label Brilliant classics. Vedl také studiový Prague FILMharmonic Choir (např. sbory k filmu Báthory Juraje Jakubiska), opakovaně byl také pozván k vedení sborů na koncertech A. Bocelliho v Praze a Bratislavě. Sólově vystupuje jako např. Evangelista v Bachových oratoriích a spolupracuje se soubory staré hudby (např. Ensemble Inégal). Věnuje se také pedagogické práci a jako multiinstrumentalista též nonartificiální hudbě (např. pískání ve Vejdělkově filmu Muži v naději).

 Z rozhovoru se Stanislavem Mistrem v internetovém deníku Neviditelný Pes, nazvaném "Pražští Pěvci věru nejsou amatéři" (1.5. 2003)

Jsme smíšený studentský sbor. To znamená, že většina studuje, a v okamžiku, když něco umí, zmizí (kariéra, manželství, návrat domů…). Je nás šestnáct, takže je každý slyšet, zpíváme někdy i šestnáctihlasně.
Musí se naučit techniku zpěvu a číst z listu. Nebaví mne učit je noty, nejraději bych je považoval za hotové absolventy konzervatoře. Ale ani ti zpěváci ze škol neumějí číst z listu – bohužel – na rozdíl třeba od houslistů…

Jak jde běžný život – co když má někdo problémy s hlasem, školou, kázní…

Zkoušíme dvakrát týdně, za pozdní příchod jsou pokuty (50 Kč), což je na studenta moc, takže raději přijdou. Zkouška začíná dost drsným rozcvičením těla, pak rozezpíváním a hlasovými cvičeními. Tento excitovaný stav hlasu se snažíme udržet po celou zkoušku. Je to celkem dvě a půl hodiny. Nepustím ani jeden tón, chovám se jako hudební režisér při natáčení. (Intonace, výslovnost, hlasová opora, výraz)

Zpívá se naplno, protože musíme zvládnout skladby určené velkým sborům.

V Čechách nám to vyčítají, v cizině jsou nadšeni.

A na zájezdech?

Na třítýdenním zájezdě v Texasu a Severní Karolíně z nás sedřeli kůži: měli jsme 16 koncertů za 14 dní. Ale šli jsme do toho dobrovolně.

Největší úspěch v historii?

Zrovna teď v Jersey na mezinárodní soutěži – dali nám všechny ceny co mohli.

A smím-li se zeptat, máte nějaký problém?

Problém je, jak být zároveň co nevíc náročný a taky milý a inspirativní.

Najdete spolehlivě hudební talent a jak?

Myslím, že ano. Dovedu si představit jak člověk, kterého přijímám do sboru – velmi často to je kamarád, známý někoho z našich členů, který má o zpěv zatím jen zájem – bude zpívat za půl roku. Ten člověk vlastně neví, do čeho jde – hledá relaxaci a najde muzikantské a citové vypětí – prostě dřinu. Teď se nacházejí talenty víc než dřív – teď přicházejí lidé, kteří přece jenom vědí, co chtějí.

Obvyklé ouvej … peníze jsou? A budou?

Jsme amatérský sbor, který není nikde organizován, takže od nikoho nic nedostáváme. Jediné peníze, které přece jen uvidíme, pocházejí z premiérování soudobých skladeb (které ostatní sbory zpravidla odmítly zpívat pro přílišnou náročnost).

Internet máte ochočený, ne?

Teprve teď připravujeme internetové stránky – za to mohu já, protože nerad čtu maily, jelikož jsem líný na ně odpovídat…

Optimistický závěr?

Věřím v české sbory. Mají úžasný komorní cit a jsou a stále mohou být nejlepší na světě, když se ovšem konečně přestaneme hádat, jak učit zpívat, a pustíme se do práce, protože sborů s vysokou hlasovou vyspělostí ve světě přibývá.

Začnu odpovídat na maily (standa.mistr@seznam.cz)

Doneslo se mi, že produkujete kameňácké bonmoty – jakýsi sbormistrovský Zeman…

Na posledním koncertě jedna sólistka při vysokém tónu pěkně, ale opravdu pěkně „zavyla“.

„Vidíš“, říkám, „takhle zpívala Maria Callas … a pak hned umřela“.